Lukáš Růžička - Runsport Team
Na konci srpna stál spolu s dalšími více než tisíci běžci na startu OCC – jednoho ze závodů finále světové série UTMB. I přes nepříznivé počasí a změněnou trasu si domů odváží krásný sportovní zážitek a pěkný úspěch, i když kvůli němu do Chamonix vzhledem k obrovské konkurenci světových běžců nejel. Jak Lukáš na takový závod trénoval? A jak se na finále světové série dá kvalifikovat? Jak probíhá spolupráce s trenérem Zdeňkem Hruškou a co pro něj znamená členství v Runsport Teamu?
Lukáši, jak bys zhodnotil OCC? Jak jsi spokojený s výsledkem?
OCC byl pro mne velký zážitek, na který jsem se dlouho připravoval a bral ho jako letošní nejdůležitější závod. S výsledkem jsem spokojený, dokončil jsem na 519. místě (tedy zhruba ve třetině startovního pole, pozn. red.), ale na tomto závodě mi na umístění zase tak nezáleželo. Cílem bylo doběhnout do cíle a zažít elektrizující atmosféru v centru Chamonix. To se mi podařilo a nakonec i s umístěním jsem celkem spokojený, podařilo se mi překonat krizi, kterou jsem měl při dlouhém stoupání, v Trientu jsem si dokonce telefonoval s přítelkyní, aby mě povzbudila (smích).
Závod se běžel na změněné trase kvůli počasí. Jaké byly podmínky na trati a jak ti změněná trasa vyhovovala?
Informace o změně trasy jsme dostali večer před závodem, nebyl čas nad tím tolik přemýšlet. Jediné, na co jsem se těšil a změnou trasy o to přišel, byl poslední kopec na La Flegere. Od startu až po Champex-Lac byla trasa stejná, ale pak jsme sbíhali do města Martigny a odsud nás čekalo velmi dlouhé stoupání, celkem – s kratším seběhem mezi – jsme nastoupali zhruba 2 200 výškových metrů, nejprve do Col de la Forclaz a po kratším seběhu do Trientu jsme se napojili na původní trasu a stoupali až na Col de Balme. Celkově byla trasa o 6 km delší než původní, tedy 61 km, ale s délkou jsem problém neměl. Spíš mi přišlo, že to bylo profilově náročnější, právě kvůli tomu dlouhému stoupání. A mrzí mě, že jsem si nevzal hole, na takto dlouhém stoupání bych je určitě využil.
Jaké bylo počasí na trase?
Podmínky byly po nočním lijáku ztížené, ale dalo se to zvládnout, čekal jsem, že to bude horší. Dost nám to ale znepříjemnily chladné teploty, na Col de Balme bylo kolem nuly. Tam už se ale začínaly trhat mraky a měl jsem krásné výhledy na masiv Mont Blancu – to jsem měl výhodu oproti těm rychlejším, kteří, jak jsem pak viděl zpětně podle fotek, tam probíhali ještě v úplné mlze (úsměv).
Byl to tvůj první start v Chamonix? Jak se ti líbila atmosféra závodu?
Ano, byl t můj první start zde. Atmosféra byla nezapomenutelná, díky velkému množství závodníků i fanoušků, kteří tomu celému dodávali opravdu neuvěřitelnou atmosféru. Od dětí po dospělé nám fandili v cíli a podél trasy snad úplně všichni.
Jak sis vybojoval start? Na jakých závodech UTMB série si předtím startoval?
S nasbíranými pěti stones jsem vstupoval do losování. Povedlo se mi to až na druhý pokus, první byl před 4 lety, kdy ještě fungoval jiný systém a stones se nesbíraly. Před OCC jsem startoval například na Istria 100 by UTMB, Julian Alps Trail Run by UTMB, Mozart 100 by UTMB, Lavaredo Utra Trail by UTMB nebo KAT 100 by UTMB – tam jsem běžel letos v létě, jen pár týdnů před Chamonix, protože jsem se tam přihlásil ještě v době, kdy jsem nevěděl, zda start na OCC vyjde.
Který ze závodů se ti líbil nejvíc?
Všechny závody od UTMB byly něčím výjimečné. Rád vybírám nová místa, kde jsme ještě nebyli, protože tam většinou jezdíme jako celá rodina a spojujeme to s rodinnou dovolenou. Ale nejvíc se mi asi líbilo v Dolomitech na Lavaredu, kam bych se možná i rád vrátil.
Hned v úvodu jsi zmínil, že ses na závod dlouho připravoval. Jak probíhala příprava na závod? Měl jsi nějaký cílený trénink směrem k OCC?
Příprava probíhala cca od dubna letošního roku s pomocí tréninků, které mi připravoval Zdenda Hruška z týmu. Se Zdendou spolupracuji již třetím rokem a na mém výkonu je to znát. Dřív jsem trénoval spíš podle pocitu. Dva měsíce před závodem jsem si v rámci přípravy ještě dal 12hodinový závod v Jeseníkách a pak jsem v létě běžel ještě 50 km v rámci KAT 100 v Rakousku, kde jsem si alespoň mohl otestovat výbavu.
Kdo další z Runsport Teamu startoval a jak je pro tebe důležitá podpora a přítomnost dalších lidí z týmu na závodech?
Pokud vím, z týmu startoval na UTMB jen Zděnek Hruška, který běžel hlavní závod (170 km). Jeho závod jsem sledoval osobně v Les Houches, kde jsme se ještě stihli pozdravit a povzbudit do dalších kilometrů, které ho čekaly v dlouhé noci. Jakákoliv přítomnost známých tváří a jejich fandění vždy povzbudí.
Jak dlouho jsi členem Runsport Teamu?
Členem Runsport Teamu jsem od roku 2015, kdy ho ještě vedl Robert Krupička. V té době jsme ještě bydleli u Mladé Boleslavi a já si tam chodil zaběhat v rámci tréninku na Spartan Race. Shodou okolností kousek od nás bydlel Roman Chládek, který mě oslovil a občas jsme si šli zaběhat spolu. Pak mě dokonce přemluvil, abych s ním běžel Krkonošskou 50, a nabídl mi zda bych se nechtěl stát členem Runsport Teamu. Seznámil mě s Robertem a od té doby běhám za Runsport Team (úsměv).
Co pro tebe členství v Runsport Teamu znamená?
Jsem rád, že mohu být součástí běžecké komunity, jako je Runsport Team, díky kterému jsem poznal mnoho běžeckých kamarádů, a mohu si tak dále rozšiřovat obzory ohledně nových lokalit pro závody, společné tréninky nebo jiné týmové akce.
Jaké máš další běžecké cíle?
Určitě bych se rád ještě jednou vrátil do Chamonix a odběhl si původní trasu. V hledáčku mám ještě závody, jako je Zugspitze Ultra Trail v Německu, Grossglockner Ultra Trail v Rakousku nebo znovu Julské Alpy. Také mám ještě jeden nesplněný sen, který mi stále rezonuje v hlavě, a to je pokoření milníku 100 km. Již dvakrát jsem byl do takového závodu přihlášený, ale pokaždé jsem musel ze zdravotních důvodů odstoupit. Rodina mě v mém rozhodnutí běžet 100 km podporuje, i když má obavy, abych nebyl zase zklamaný. Pořád to v hlavě mám (úsměv).
Děkujeme za rozhovor :-)
